V roce 2007 se moje maminka po nekonečném rozvodu rozhodla, že pořídí domeček — no, domeček :D Nejdříve ve hře byla řadovka u Písku. Po společné debatě, nutno podotknout, mi bylo 15 let, jsme se dohodli, že oběma by se novostavba, ač na předměstí našeho milovaného Písku, nelíbila. Moje maminka měla v hledáčku statek ve Lnářích. Bohužel celá léta byl mimo její finanční možnosti. Nyní však majitelé statku, který byl v trošku dezolátním stavu — špatná střecha, okna atd. — svolili, že se sníží na cenu, která byla už únosná maminčiným možnostem. Tento statek byl balzámem na její nervy, zároveň splněným snem. Leží u rybníka, kde máte snad všechny druhy zvířat včetně pavouků, které nesnáší :D
Po koupi pro mě v té době barabizny na zadnici světa, bez pořádné koupelny — a to doslova — se začalo budovat. Moje maminka si však myslela, že snesu opravdu všechno. Já, která mám dlouhé husté vlasy, jsem si je měla umývat ve vydrbané koupelně z roku raz dva a teplá voda měla téct z brutálu. Pokud někdo neví, co to je, velice ráda objasním. Je to jakýsi druh bojleru, válec pod kterým zatopíš těsně před tím, než se jdeš koupat, a dvě hodiny čekáš, než ti ohníček nahřeje vodu. Říkáte si, jak to je romantické? No, ono by se vám to moc romantické nezdálo, když byste byli pubertáci, co chtějí vše hned — já to HNED mám mimochodem dodnes :D
Tak se dále pokračovalo výměnou oken, po mém frfnání předěláním koupelny atd. Prostě šílená práce. Poslední úpravy na hlavním objektu statku se dělaly — nová střecha a stylová fasáda. Na mou maličkost zbyvají tři stodoly jako několik krav a pozemek ještě větší. Dostávám se k bodu, kdy jsem se rozhodla, že se z Prahy, kterou miluju snad jen bez těch lidí, opustím a budu se snažit žít na tomto krásném místě. Bylo mi právě 30 let a nějak se mi vše rozpadalo pod rukama, cítila jsem se v Praze najednou nedobře. Prostě vyhořelá, což dost možná bohužel znáte.
Řekla jsem si, že potřebuji nějaký smysl života — ne chlapa, ale něco, pro co bych mohla žít jen já. Nastalo mi v hlavě to, že jsem si řekla: proč nezačít něco na našem obřím statku. Co si budeme — až sem v Praze peníze žádné, ani kde bych je splatila. Njn, hold, život jsem si užívala. Nejdříve jsem pomýšlela, že ze stodoly udělám penzion, potom jsem si vymyslela svatby na zahradě — je obří, proč ne. A pozapomněla jsem na chatičku, kde 6 let bydlel pan Roman, kterému za mnoho vděčím. Téměř pět let jsem byla s partnerem, kterého napadlo z chatky udělat tiny haus na pronájmy. Řekla jsem si v lednu 2024: proč ne? To by nemuselo být tak drahé. Po studii toho, zda se nám tyto koruny vložené do chatky vrátí, začala jednat.
Opomněla jsem také říci, že před rokem a půl se hlavně mojí mamince, ale celé naší rodině, otočil život. Onemocněl mamce její dlouholetý přítel a poslední tři roky manžel. Bohužel mu diagnostikovali rakovinu slinivky břišní. Dost hnusná a zákeřná nemoc. Rok a tři měsíce moje maminka s pomocí mě a celé rodiny dost bojovala, aby jsme tu sviní — jinak to říct nemohu, pardon — vyhnali. Bohužel chemoterapie i při této vitalitě dost zničila jeho tělo, ani alternativní léčba, změna jídelníčku, dodržování opravdu všeho možného nezabrala. Táta umřel 26. 3. 2024. Bylo to už vykoupené. I táta, který byl z Písku, městský člověk, si tento kus země zamiloval a já často, když už opravdu nemohu, jak finančně tak pracovně, jsem unavená, si říkám, že on by to určitě dal — pro toto místo a rodinu žil.
Vrátím se zpět na dějovou linku. Nejdříve jsme prořezávali nábřeží od několikaletého porostu. Odstranovali jsme různé jiné zrůdnosti, které tam zůstaly. Poté jsme zjistili, že pronajímat chatku v dnešní době bez přívodu vody a elektřiny je nemyslitelné. Opravdový boj začal v lednu 2025, kdy jsme se rozhodli si půjčit na úpravu chatky. A jelikož při práci bychom nestíhali domek dokončit do sezony, najali jsme si — dnes už to bohužel víme — pana neschopáka ze Sušice. Dost věcí nedomyslel, dost věcí zkazil.
Dostávám se k tomu, že domek stojí a je hlavně místem, kde chceme, aby si lidé odpočinuli a měli k němu úctu jako my. Jelikož je to teprve začátek toho, co tímto malým domkem chceme dokázat. Ne pro nás, ale pro lidi. Rádi bychom 10 % z každé rezervace nyní věnovali na dobročinné účely — organizace Sanitka splněných přání.
Pokud vás bude zajímat náš další sen a počin a budete ho chtít podpořit, přečtěte si Statek Svoboda (sen v pomoci).
Děkuji Vám a těšíme se, že se přidáte k nám… Veronika a rodinný tým
